ZAJÍMAVOSTI 

Náš tip ! 

Máte sklony k velké zodpovědnosti? Berete si problémy druhých za své? Jste až příliš svědomitým pracovníkem? Bolí vás ve stresových situacích žaludek?

Noste stále s sebou preparát Joalis VelienHelp a vezměte si jednu tabletu právě v okamžiku, kdy se vám v hlavě honí myšlenky o starostech, kdy rozebíráte události a v myšlenkách se "staráte o druhé". Okamžik prožívané emoce je právě tím pravým okamžikem, který se má setkat s přijatou tabletou, chvíli podrženou v ústech. Tento postup dokáže tuto emocionalitu uvolňovat. 

Očkování

V nedávné době proběhla médii zpráva o soudu s matkou dvou dětí, která byla souzena za to, že odmítla své děti nechat očkovat. Odsouzena samozřejmě nebyla, protože jen hájila práva svých dětí. Uvádím zde výňatek z článku, vyjádření matky a soudce.

„Obžaloba se mi nelíbí, protože já mám své děti ráda, v první řadě myslím na jejich zdraví. Očkování jsem odmítla, protože mi nikdo nedokázal jednoznačně odpovědět, jestli je opravdu životně důležité a není nebezpečné. Když chci jogurt v obchodě, přečtu si, co v něm je a buď ho koupím, nebo ne. Jak mám věřit tomu, co někdo vyrobil v laboratoři a o čem někdo tvrdí, že je to prospěšné, když se na tom navíc přiživují nějaké farmaceutické firmy,“ hájila se Jasenčuková.

Soudce Petr Marák však v odůvodnění rozsudku odkázal nikoli na argumentaci obžalované, nýbrž na stanovisko Nejvyššího správního soudu v podobné kauze z července 2010. Podle toho je povinné očkování nařízeno předpisem natolik obecně, že je nelze posuzovat nejen jako trestný čin, ale dokonce ani jako přestupek. V závěrečné řeči zproštění obžaloby navrhla ze stejného důvodu i sama státní zástupkyně Jarmila Marková.

Dále uvádím příběh jiné maminky a její zkušenost z očkováním malé dcerky.

Reakce na očkování

Malá Anička byla v sedmnácti měsících naočkovaná hexavakcínou. Chvíli po návrtu od lékařky začala malá velmi plakat. Trvalo to 14 dní skoro v kuse v podobě neutěšitelného pláče (pláč je slabé slovo). A nepřítomným pohledem. Trvalo třeba i 45 minut, než se ji podařilo z největšího utišit a stejně začala za chvíli znovu. Nevěděli jsme, jak ji z toho amoku vytrhnout. Taky se vůbec nechtěla chytat prsa, což jinak vždy zabírá jako stoprocentní utěšovadlo. Nejhorší byl čtrnáctý den. Anička řvala a řvala a řvala. Na deset minut si zdřímla a pak zase nanovo, až do ochraptění. Těžko totiž popisovat slovo „brečení“ – byl to spíš opravdový řev.

Nešlo však jen o to. Byla strašlivě psychicky labilní. Ráno otevřela oči a začala se jako vždycky smát. Během okamžiku však přešla do strašlivého brečení, uprostřed kterého se na okamžik začala zase smát a zase brečet. A tak se to opakovalo několikrát denně.

Také se výrazně zhoršilo pasení na bříšku. Navíc se klepala, hlavně na celých pažích. Měli jsme hrozný strach, že už taková zůstane.

Čtrnáctý den byl vyvrcholením toho všeho. Následující den už byl výrazně lepší a další dny se to už pomalu lepšilo. Trvalo další skoro 4 týdny, než jsme si mohli říct, že je jakž takž ve své kůži.

Teď ale nevím, co dál. Očkovat nebo neočkovat? Přemýšlela jsem o tom, že bych ji nechala očkovat později, a to jen na některé nemoci. Hexavakcínou už nikdy. Zjistila jsem však, že je možné, že její reakce nebyla na naočkované nemoci, ale na další látky do vakcíny přidané – konzervanty, nosiče . . . Nevím, zda je větší zlo očkovat či neočkovat. Co si myslíte vy?

Tolik z dopisu jedné matky.

Takto se k problému očkování vyjádřil MUDr. J. Jonáš:    

Po očkování vždy proběhne onemocnění, proti kterému je toto očkování cíleno. Účelem očkování je vybudit tvorbu protilátek. Organismus se musí vypořádat s důsledky latentního průběhu nemoci, která často bývají závažná a životu nebezpečná. Není pochyb o tom že očkování je v mnoha případech prospěšné a že způsobilo vymýcení některých epidemických chorob, na určité choroby umírá daleko méně dětí než v dobách, kdy očkování nebylo. Stejně tak není pochyb o tom, že u určitého procenta očkovaných, vyvolává aplikace očkovací látky okamžité nebo dlouhodobé zdravotní potíže. Je také pravděpodobné, že celá řada zdravotních potíží není s očkováním spojovaná, protože jsou diskrétní a velmi vzdálené původnímu obrazu, takže odporují logice.

Manželka MUDr. Jonáše odmítla, aby byl novorozený syn očkován v porodnici proti tuberkulóze. Důvodem byla jednoduchá úvaha: neznáme chování novorozeného syna, nevíme, jak se projevuje, tudíž nejsme schopni zaznamenat eventuální změnu v těchto projevech. Jestliže po očkování zaznamenáme nějaké změny v chování, v nemocnosti nebo v jiných projevech, můžeme to dát do souvislosti s provedeným úkonem. Nevíme-li, co bylo předtím, nemůžeme tušit, že ono potom je důsledek očkování. Paní tím vzbudila velkou nevoli. Někteří lékaři ji příliš nešetřili a řekli jí své. Jaké bylo jejich překvapení, když jim za 14 dní přinesla aktuální materiály pocházející od hlavního poradce v otázkách očkování, který měl stejný názor a očkování proti tuberkulóze u tak malých dětí nedoporučoval. Omluvy za urážky se však paní nedočkala.

Deimun Aktiv

Preparát, který si má poradit s rezidui očkování, se jmenuje Deimun Aktiv. Není již velkým tajemstvím, že očkování může mít i negativní důsledky pro lidský organismus, že může působit jako toxin. Těžko se odpovídá na otázku, co z očkovacích látek působí na lidský organismus negativně. Někteří se domnívají, že to jsou přídatné látky ( konzervanty apod.), protože se v očkovacích látkách často používá rtuť. Jiní jsou názoru, že očkování může vyvolat negativní důsledky v imunitním systému a probudit autoimunitní poruchu.

V preparátu Deimun Aktiv jsou zařazeny informace pouze o povinných očkovacích látkách. Nejsou tam zařazeny informace o očkováních prováděných z komerčních důvodů. Také tam nejsou zařazeny informace o očkování které se provádí specificky při návštěvách tropických oblastí. To proto, že Deimun Aktiv je určen především pro děti, aby je chránil před negativními důsledky aplikace očkovacích látek.

Preparát užíváme nejlépe asi týden před očkováním a dva až tři týdny po něm.  

Moje postřehy

Zákon v této zemi říká, že rodiče nesou plnou zodpovědnost za své děti až do jejich plnoletosti. Jedním dechem ale současně nařizuje, co jsou rodiče povinni dělat a za co jsou povini platit. Mnozí rodiče bezhlavě důvěřují tomu, co vidí v televizi, slyší v rádiu, aniž by se přesvědčili, jak to funguje a zda to nemůže mít negativní dopady na zdraví jejich dětí i na ně samotné.

Když ovšem rodiče podlehnou tlaku, který je na ně vyvíjen jak ze strany médií a lékařů, tak ze strany české legislativy, mohou se lehce dostat do úzkých. Pokud se totiž stane, že vlivem očkovacích látek dítě vážně onemocní, povinnost zaopatřit dítě veškerou nezbytnou péči, kterou potřebuje, zůstává pouze na nich. A co na to stát? "Vy jste rodiče. Vy se starejte!"

Otvírá se mi kudla v kapse, když slyším reklamu na očkování proti . . . .  „Maminko, jestli miluješ svoji holčičku, necháš ji očkovat.“ Tak otřesné citové vydírání! Jak je možné, že taková reklama dostala zelenou? Jak velké musí být zisky farmaceutických firem, aby měly dost? Jak může někdo takhle bezhlavě ohrožovat zdraví všech lidí a ještě se opírat o zákony této země?! Kde jsou záruky, že jsou očkovací látky zdraví prospěšné a bez vedlejších účinků?

Stačí jen vzpomenout na očkování proti prasečí chřipce. Snažili se nám tvrdit, jak je to bezpečné a udělat z toho povinnost. Ale jak je potom možné, že drtivá většina lékařů toto očkování odmítla s odůvodněním, že nebudou dělat pokusné králíky? Bublina splaskla a ukázalo se, že žádné očkování nebylo třeba. To jen farmaceutické firmy měly pocit, že už mají zase málo peněz.

Maminka z Kroměříže má můj obdiv, že se nedala zastrašit a zlomit. Držím jí pěsti. Kéž by bylo takových víc. Nemusíte se mnou souhlasit, ale můžete se alespoň zamyslet nad tím, co je nezbytné a co jen vynucované.  

Nestačí-li někomu výše uvedené, přečtěte si skutečnost nejen o očkování (překlad brožury z němčiny ve formátu pdf): Jak se dělá pandemie

Budoucím matkám

Ideální přípravou pro početí a narození zdravého a spokojeného miminka je cílená "očista", které říkáme detoxikace před početím. Organismus detoxikují před plánovaným rodičovstvím především ženy. Je přece naprosto logické, že prostředí organismu matky, které je zaneseno různými cizorodými látkami, mikroorganismy a jejich toxiny či jedy z potravin, nemůže být příznivé pro vývoj plodu, během něhož všechno probíhá mnohonásobně rychleji než v našem životě.

Není čas na to, aby organismus plodu bojoval s různými toxiny, zvládal je, ukládal, ignoroval, zkrátka aby se s nimi vyrovnal. Naopak každý toxin působí na kvalitu tkáně, která se vytváří ze zárodečných listů. Toxiny, které se do organismu ukládají, vytvářejí nové a nové zdravotní problémy, s nimiž pak bojujeme celý život. Stále častěji se setkáváme s různými zdravotními problémy již u batolat, jako např. infekce dýchacího traktu, infekce zažívacího traktu, problémy s imunitním systémem, problémy s kůží, s nervovým systémem a pod. Nejde tedy jen o to, jestli muž a žena jsou schopni zplodit dítě, ale jde i o to, jaké to dítě bude.

Detoxikace před zplozením dítěte vede nejen k vytvoření příznivého prostředí pro vývoj plodu, ale i k vytvoření podmínek pro onen složitý proces oplodnění. V neposlední řadě pak mohou v těhotenství vznikat různé zdravotní problémy jako těhotenská cukrovka, zánět žil, onemocnění žlučníku, přetížení, někdy i selhání ledvin a pod. Právě detoxikace může ženu před podobnými problémy uchránit.

U žen kontrolujeme především stav sleziny. Slezina je největší lymfatický orgán v těle člověka, a proto je její očista a funkčnost důležitá v jakémkoliv detoxikačním procesu a je samozřejmě zásadní pro dobrou samočistící schopnost každého organismu. Zásadní je před početím souvztažnost s hormonálními pochody, konkrétně tvorbou a hladinou hormonů v organismu. Mám na mysli hypofýzu a hypotalamus. Navíc slezina všeobecně i přímo ovlivňuje kvalitu a imunitu sliznic, tedy i gynekologického ústrojí. 

U budoucích otců vyměřujeme možná zatížení varlat. Nejčastější zjištěné zátěže jsou radioaktivní látky, těžké kovy, chemické látky, borelie, chlamydie a další. Zvláštní pozornost věnujeme kuřákům, protože tabákové zplodiny se v pohlavních žlázách vyskytují často a ovlivňují množství a kvalitu spermií, stejně jako minimální množství nebo absence některých výživových látek.

U obou partnerů sledujeme stav ledvin a celého urologického traktu, nejen kvůli možným plísním. Urologický systém je zásadní v konečné fázi detoxikačního procesu, vše nepotřebné a zatěžující se jeho prostřednictvím dostává z organismu ven. Předchází mu aktivní práce lymfatického systému, který funguje v počátcích tohoto procesu jako sběrné a filtrační zařízení.

Je třeba si uvědomit, že neexistuje jednotná šablona pro všechny. Každý jsme originál, každý máme v organismu jiné zátěže a proto je třeba tyto zátěže vyměřit a odstranit u každého individuálně.

V detoxikačních poradnách se poměrně často setkáváme s problémem zvaným neplodnost. Velké procento těchto žen je dnes šťastnými matkami. Stačilo jen zjistit zátěže, mít trpělivost na jejich odstranění a posílení organismu. Ano, jsou dnes moderní kliniky zaměřené na umělé oplodnění, ale ani tam nejsou všemocní. Stačí například problém se štítnou žlázou a žena nemůže otěhotnět vůbec, nebo dochází k samovolnému potratu. Nehledě k tomu, že snížená činnost štítné žlázy může vést k porušení mozku nenarozeného dítěte a následnému zpomalení vývoje; tento stav se odborně nazývá kretenismem.

Dovolím si na závěr citovat MUDr. Josefa Jonáše:

"Oplodnění provedené umělým zásahem za pomoci hormonů je nefyziologický počátek života. Nikdo se dosud neodvážil zpracovat studii, která by vypovídala o stavu dětí vznikajících z umělého oplodnění. Nejedná se jenom o samotný akt oplodnění; svou roli tu hraje i skutečnost, že tato technika je velmi často používaná u žen, které z nějakých důvodů fyziologicky otěhotnět nemohou.  Tyto důvody jsou většinou toxického původu, a tedy to, že žena nemůže otěhotnět, je právě výsledkem vlivu přítomných toxinů. Jestliže tento vliv překonáme umělými hormony a technikami umělého oplodnění, hrozí velké riziko, které spočívá ve vývoji plodu v prostředí, jež takovou situaci přirozeně odmítlo. Chápu sice pocity žen i mužů, kteří se marně snaží o zplození potomka, zároveň však upozorňuji na jakousi supervizi medicíny, která by neměla jen hlásat svoji všemohoucnost, ale měla by také varovat před důsledky. Činnost center pro asistovanou reprodukci je komerčně velmi zajímavá, a tak nikdo nemá zájem, aby takováto studie vznikla. Kromě toho většinu studií financují farmaceutické firmy, a protože v tomto případě zisk z léků není tím podstatným, není zájem ani z této strany."